[...] Jako postkomunistická společnost zvyklá dlouhodobě rozhodnutí přijímat, nikoli vytvářet [...]

ja ziji pres 40 let v nekomunisticke spolecnosti a podle mych zkusenosti je v kazde spolecnosti 80% populace, ktera nechce nic jineho, nez prijimat cizi rozhodnuti. Prisel na to italsky ekonom Pareto.

Jj, ty 2 týdny jsou příšerně dlouhé, to jsme si nezasloužily/-i.

Jako by nemohło druhé kolo být hned v neděli po sobotním prvním kole...

Ale to nejhlavnější, tj. koho budete volit, to jsme se nedozvěděli.

To je jednoduché, bývalého komunistu.

Ne že by Vaše úvaha postrádala logiku i smysl, ale proboiha proč v posledním odstavci hovoříte pouze za ženy? Alespoň ypsilony v přísudcích to naznačují.

Taky mně to přišlo nezvyklé a váhal jsem, co si o tom pomyslet. Už jsem se totiž několikrát setkal se záměrně důsledným psaním -y a s protesty některých mladých dam proti diskriminaci, když v obecných a smíšených případech naše zastaralá toxicky maskulinní gramatika nespravedlivě upřednostňuje v plurálu koncovku mužského rodu -i.

Inu, ať si tak píše, kdo chce. Zvykneme si i na to. Jen nerozumím tomu, když někdo odmítá přechýlenou ženskou koncovku -ová a současně požaduje psaní ženské koncovky -y.