V pozadí voleb

6. 02. 2023 20:00:39
Jsou obce, ve kterých musí její zástupci napnout všechny síly, aby obsadili alespoň minimální počet členů volební komise. A pak jsou obce, jako ta naše, ve kterých by se mohly posty ve volební komisi dědit, jako šlechtické tituly.

Být členem volební komise na malé vesnici je prestiž, na kterou se čeká i několik let. V podstatě musí někdo onemocnět, odstěhovat se nebo umřít, aby se místo uvolnilo. Zájem o sezení u voleb je hlavně proto, že volby jsou studnicí informací. Každý z voličů se totiž zastaví, poklábosí a aby se komisi zalíbil (což mu je stejně k ničemu), řekne:

„A slyšeli jste, že...“

No buď jsme to slyšeli, a to se pak volič tváří zklamaně a hledá nějakou další perličku, anebo svou myšlenku začne rozvíjet a my se pak dovídáme, kdo, kde, s kým ,co dělal. Kdo se rozvádí, která je těhotná, kdo má novou střechu, nové auto, novou ženskou/chlapa. Pokud se jedná o drb opravdu žhavý, posílá ho pak volební komise dál mezi lid, aby se i ostatní dozvěděli o dění ve své obci.

Když se pak náhodou někdo zeptá, odkud tu informaci komise má, všichni zarytě mlčí a pak jeden z členů tajuplně zašeptá:

Tady jsme to slyšeli, u voleb.“

Tím je řečeno vše a nikdo se na podrobnější autorství drbu neptá.

Dost často přijdou na přetřes nejrůznější onemocnění. Kterak támhle Máňa měla zánět a do týdne bylo po ní a to stejné měla Faňula. Ta se z toho naštěstí dostala, ale jenom díky Dáše, která vaří v důchoďáku, a tak musí vědět, co se na co předepisuje.

Tím, že v komisi zasedají v podstatě pořád stejné osoby, je tu i možnost porovnávání. A tak se stává, že po odchodu voliče v místnosti zazní:

„No tak ten teda od posledka sešel.“

„Teda ta přibrala. No jo, to je tím, jak začala dělat v tý masně.“

„Tomu ten rozvod jenom prospěl, podívej se, jak prokouknul.“

„Ta zestárla, no už jí taky není šedesát.“

Zajímavou kategorií voličů jsou také osoby, které se nezapojují do společenského života v obci, to znamená, že nechodí do hospody, ani okolo ní. Když někdo takový přijde, komise nahlas pozdraví a mlčky čeká, až dotyčný najde mezi množstvím věrnostních karet, kapesníkem a hromadou drobných mincí svůj občanský průkaz. Nad něj se pak všichni nakloní, aby si přečetli, s kým mají tu čest. Většinou se pak ještě, pro upřesnění, doptávají:

„A vy jste koupili ten barák po Novákových? Jak se tam oběsil Novák.“

„Nejste vy od Nováka? Jo, to je váš děda o to já mohla být vaše babička. Než si vzal Božku, tak jsme se spolu trochu kamarádili.“ Následuje významné mrknutí.

„Vy jste si postavili dům proti Novákovi? Tam je v zimě hrozná zima. To jste si měli postavit na druhé straně.“

„A kde tu chatu máte? Jo vedle Nováka, tak to jste to koupili od toho...no... jak se ve čtyřiasedmdesátým málem utopil na jezu...toho vy neznáte... on sedával ve vlaku takhle tam v rohu...“

Potom tyto nové občany pozveme na místní hasičský ples, hasičský karneval v maskách, hasičský den dětí nebo zakončení léta s hasiči a vesele se rozloučíme. Aby taky věděli, jaká jsme slušná obec, kde se nepomlouvá a všichni jsme zajedno.

Být členem volební komise na malé vesnici je prestiž, na kterou se čeká i několik let. V podstatě musí někdo onemocnět, odstěhovat nebo umřít, aby se místo uvolnilo. Zájem o sezení u voleb je hlavně proto, že volby jsou studnicí informací. Každý z voličů se totiž zastaví, poklábosí a aby se komisi zalíbil (což mu je stejně k ničemu), řekne:

„A slyšeli jste, že...“

No buď jsme to slyšeli, a to se pak volič tváří zklamaně a hledá nějakou další perličku, anebo svou myšlenku začne rozvíjet a my se pak dovídáme, kdo kde s kým co dělal, kdo se rozvádí, která je těhotná, kdo má novou střechu, nové auto, novou ženskou/chlapa. Pokud se jedná o drb opravdu žhavý, posílá ho pak volební komise dál mezi lid, aby se i ostatní dozvěděli o dění ve své obci.

Když se pak náhodou někdo zeptá, odkud tu informaci komise má, všichni zarytě mlčí a pak jeden z členů tajuplně zašeptá:

Tady jsme to slyšeli, u voleb.“

Tím je řečeno vše a nikdo se na podrobnější autorství drbu neptá.

Dost často přijdou na přetřes nejrůznější onemocnění. Kterak támhle Máňa měla zánět a do týdne bylo po ní, a to stejné měla Faňula. Ta se z toho naštěstí dostala, ale jenom díky Dáše, která vaří v důchoďáku, a tak musí vědět, co se na co předepisuje.

Tím, že v komisi zasedají v podstatě pořád stejné osoby, je tu i možnost porovnávání. A tak se stává, že po odchodu voliče v místnosti zazní:

„No tak ten teda od posledka sešel.“

„Teda ta přibrala. No jo, to je tím, jak začala dělat v tý masně.“

„Tomu ten rozvod jenom prospěl, podívej se jak prokouknul.“

„Ta zestárla, no už jí taky není šedesát.“

Zajímavou kategorií voličů jsou také osoby, které se nezapojují do společenského života v obci, to znamená, že nechodí do hospody, ani okolo ní. Když někdo takový přijde, komise nahlas pozdraví a mlčky čeká, až dotyčný najde mezi různými věrnostními kartami, kapesníkem a hromadou drobných mincí svůj občanský průkaz. Nad něj se pak všichni nakloní, aby si přečetli, s kým mají tu čest. Většinou se pak ještě doptávají.

„A vy jste koupili ten barák po Novákových? Jak se tam oběsil Novák.“

„Nejste vy od Nováka? Jo to je váš děda o to já mohla být vaše babička. Než si vzal Božku, tak jsme se spolu trochu kamarádili.“ Následuje významné mrknutí.

„Vy jste si postavili dům proti Novákovi? Tam je v zimě hrozná zima. To jste si měli postavit na druhé straně.“

„A kde tu chatu máte? Jo vedle Nováka, tak to jste to koupili od toho...no... jak se ve čtyřiasedmdesátým málem utopil na jezu...toho vy neznáte... on sedával ve vlaku takhle tam v rohu...“

Potom tyto nové občany pozveme na místní hasičský ples, hasičský karneval v maskách, hasičský den dětí nebo zakončení léta s hasiči a vesele se rozloučíme. Aby taky věděli, jaká jsme slušná obec, kde se nepomlouvá a všichni jsme zajedno.

Autor: Eva Kmochová | pondělí 6.2.2023 20:00 | karma článku: 12.88 | přečteno: 346x

Další články blogera

Eva Kmochová

Z matky začátečnice pokročilou, aneb první třída levou zadní.

Nástup nejstaršího potomka do první třídy je významným mezníkem, pro všechny. Po úvodních týdnech plných nervů, jsem ze sebe oklepala nervozitu z výkonů syna a školní docházku bereme s humorem. A je nám líp.

31.1.2023 v 10:16 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 297 | Diskuse

Eva Kmochová

Ať už je po všem.

Už je toho na jednoho voliče nějak moc. Dlouhá volební kampaň, nespočet debat a velké množství informací, o které možná ani mnozí nestojí.

25.1.2023 v 19:50 | Karma článku: 15.66 | Přečteno: 299 | Diskuse

Eva Kmochová

Příbuzní na houby

Ani letos nás neminul každoroční běh na houby. Ani letos jsme nepřišli o houbové žně. Jen já jsem se letos trochu víc zamyslela.

11.9.2022 v 21:35 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 368 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 263 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 27.47 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 8.74 | Přečteno: 180 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.21 | Přečteno: 9216 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 428 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 358

Jsem třicetiletá matka syna a dcery. Žiji obyčejný život na malé vesničce a nechci na tom nic moc měnit. Snažím se hledat radost v maličkostech a banální situace udělat nezapomenutelné. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...