Z ženy Ženou

Už jste opravdu ženou s velkým Ž? Nebo Vás ještě stále nepotkalo to nejvýznamnější ve Vašem životě...

Víte, kdy se z ženy stává opravdová ŽENA? Není to sňatkem s princem s nejnovějším typem Octavie, ani když přežijete šestinedělí a myslíte si, že to nejhorší je za Vámi, naivně. Letos jsem na to přišla. Z ženy se ŽENA stává, až když začne zavařovat, všechno.
První náznak, že i mě to ve 30 letech dostihne, se objevil, když se nám v kuchyni ocitl košík, spíše koš, broskví. Voněly po celé kuchyni a mně došlo, že 8 kilo broskví prostě nemáme šanci sníst, než je dostihne první poločas rozkladu. Honem jsem vytáhla knížku Domácí konzervování ovoce a zeleniny z roku 1980, která patří do výbavy každé ženy intelektuálky (nerada vyhledávám recepty na internetu), a začetla jsem se. Recept byl stručný a vypadal jednoduše. Rozvařit, přepasírovat, zahřát, naplnit a zavařit. Hned jak jsem ale knihu zavřela, došlo mi, že největší hrnec, co vlastní naše domácnost, má objem 5l. Cukru jsme měli taky jen tak symbolicky, o zavařovacích sklenicích bez víček ani nemluvím. Když pak děti usnuly a jejich druhý rodič se tedy nebál je v tomto stavu ohlídat, vyjela jsem do nejbližšího supermarketu, kde měli všechno. Kastrol (ten největší), různé kyseliny, cukry, želírovací přípravky, sklenice i s víčky a další udělátka, která nezbytně potřebujete. Stáli jsme nad tím kastrolem s mým mužem téměř do půlnoci. Oči jsme upírali na teploměr a odměřovali při tom čas, aby se víčka chytila a my si mohli v lednu pochutnat na rozvařených broskvích. Jak to tak bývá, dostihl nás úspěch začátečníků, všechna víčka se chytila a my se radovali, jak se nám to všechno povedlo. A začalo nás to oba bavit. Další den jsem zajela dokoupit karton cukru, octa a dalších 40 sklenic. Protože co kdyby.  A co kdyby přišlo. Kromě broskví jsme zavařili ještě kukuřičky ve sladkokyselém nálevu, domácí klobásy, maso ve vlastní šťávě a v podstatě jsme čekali, co dalšího uzraje abychom mohli zavařovat. A uzrálo toho hodně. První sklenice okurek nakládaček jsme zavářeli zase večer. Můj muž, po vynoření se z tajů internetu o zavařovacích rituálech, dal první pokusné sklenice s okurkami do mikrovlnky, protože to psali na internetu. Já, jako klasický internetový skeptik, který věří knize z roku 1980, kde o mikrovlnce není ani zmínka, jsem tomu moc nevěřila. Ale povedlo se. Víčka nám všechna udělala krásné LUP a vcucla se. Byl to úspěch. Byla jsem tak hrdá na naší chodbu plnou zavařenin. Všechny návštěvy jsem seznamovala s tím,  co všechno už máme ve skleničkách, na kolik stupňů a jak dlouho jsme vystavili nádoby působení tepla...Že tomu předcházely hodiny příprav a teorie, už jsem nezmiňovala. 
   A pak přišla tak krásná SMS Sehnal jsem 20 kg okurek, zítra budou. Polilo mě horko. S dvěma dětmi, 6 kozama, 3 kachnama, 30 slepicemi, 50 králíky, 34 stupni tepla ve stínu a 1 hochem na poli, kterému mezitím začaly žně, jsem neměla šanci to zvládnout. Navíc došly skleničky, ocet i cukerýn. Oběhla jsem sousedy, sehnala skleničky. Prémiový ocet za prímovou cenu a maxi balení cukerýnu měli v místní sámošce. Kopr už mi ze sousedů dát nikdo nechtěl. Tak jsem alespoň na zahradě mezi lebedou a svlačcem objevila trochu cibule a v chladničce dost unavenou mrkev. A čekala jsem. Dvě přepravky naplnily naši vanu do poloviny. Pustila jsem na ně vodu, ať vychladnou a v zoufalství zavolala tchyni. Ta okamžitě pochopila, přivezla si nůž, lahev červeného a už to jelo. Kdo nezažil 6 hodinové martyrium, kdy jen dotahujete sklenice, ocet smrdí tak, že k vám mouchy neletí ani na pozvání, máte popálené konečky prstů a káva přestává působit, není Ženou. Když jsem dávala zavářet poslední várku, nemohla jsem se z předklonu postavit zpátky do svislé polohy. V tu chvíli mi došlo, proč děda vždycky musel být při zavařování babičce k ruce a pak spolu dva dny nemluvili. Dotahoval jí sklenice. Když jsem se pak namočila do vany po okurkách a ponořila ruce do vody, přísahala bych, že jsem slyšela, jak to zasyčelo. A pak přišel On. Vrátil se ze žní. Vše bylo zavařené a já čekala pochvalu na mou osobu a děti, že to přežily. On měl ale v ruce čerstvě natrhané okurky a pravil s nadšením v hlase: "Našel jsem na zahrádce pár okurek, zavaříme je? "....